Žižkovské útočiště amatérů

Ještě před tím, než se 6. září 1976 shromáždili v nově rekonstruovaném Žižkovském divadle slavnostní hosté, aby vstoupili jako první návštěvníci do prostor této obnovené pražské scény, byla Obvodním kulturním domem v Praze 3 navržena její dlouhodobá koncepce. Pracovníci OKD 3 přitom vycházeli z bohatých tradic ochotnického Žižkova, které chtěli vzkřísit a poskytnout v novém zařízení co největší prostor zájmové umělecké činnosti. Přímo v prostorách Žižkovského divadla pracovala totiž po léta tzv. Malá scéna, zkušený, kvalitní soubor, která měla tvořit základ amatérských souborů na Žižkově. Bohužel se tento předpoklad ukázal jako nereálný, a tak po Malé scéně zbylo jen několik stálých příznivců „domácí scény“ a fundus ve skladišti divadla. Nešťastný začátek jako by předznamenával, že to s amatérským divadlem na Žižkově nebude snadné. Vznikla tak zvláštní situace – zatímco v jiných pražských obvodech zápasily amatérské soubory s nejzákladnějšími existenčními problémy, zde čekalo novotou zářící, vybavené a personálně obsazené zařízení bez souborů.

V době, kdy se Žižkovské divadlo otevíralo, působil zde vlastně jako domácí pouze soubor zaměstnanců Vysoké školy ekonomické v Praze 2 a dvě skupiny studentů třetího ročníku DAMU. Otevřená pohostinná náruč Žižkovského divadla však vítala všechny divadelní amatéry, kteří byli schopni vytvořit kolektiv, navrhnout několik titulů dramaturgického plánu a začít pracovat. Amatérské soubory zde měly žít v tvůrčí symbióze s profesionálními, přičemž koncepce výběru profesionálních scén pro Žižkov se léta hledala. Nesporný je však fakt, že Žižkovské divadlo bylo jednou z prvních scén, která otevřela prostor pro vzájemnou konfrontaci obou oblastí nedělitelné divadelní tvorby.

Až po jistém vakuu se v začátcích existence Žižkovského divadla stal Obvodní kulturní dům v Praze 3 zřizovatelem šesti amatérských souborů.

Studenti DAMU zde hráli poměrně dlouho, zvláště malý kolektiv soustředěný kolem P. Ruta. První skupina, vedená O. Havelkou a J. Vávrou, přinesla na jeviště Žižkovského divadla poměrně úspěšného Mistra Pletichu (režie O. Havelka), svěží, invenční představení, které bavilo diváky svým recesním charakterem. Kolektiv, kde vůdčí osobnost představoval P. Rut, usiloval více o určitou generační výpověď. Skupina čerpala z principů textappealu a studiových scén a v Rutově textu Dafnis a Chloe přinesla nápaditou divadelně hudební parafrázi na světové divadelní klasiky, scénické postupy i na celé divadelní etapy, viděné kritickýma očima nejmladší generace. Intelektuální humor nebyl nikterak na závadu obecné srozumitelnosti inscenace, která se nadlouho stala žižkovským „hitem“. Další Rutův pokus však na Dafnise úspěšně nenavázal, ostatně byl již také značně poznamenán logickým rozchodem původního kolektivu.

Na rozdíl od studentů DAMU soubor zaměstnanců Vysoké školy ekonomické nejprve pod názvem Doušek, později jako Rampa pracoval v Žižkovském divadle až do roku 1982. Soubor, který programově vytvářel představení pro děti, sice nevynikal žádnou velkou invencí, ale vybíral z produkce pro děti poměrně kvalitní tituly a zaplňoval tak na obvodě citelnou mezeru mezi loutkovým divadlem pro nejmenší (tehdy se hrálo na Chmelnici) a divadlem pro dospělé. Časem však v souboru narůstaly vnitřní problémy a po dlouhé etapě, kdy soubor vlastně nepracoval, mu bylo v roce 1982 zrušeno zřizovatelství.

Mezi dalšími amatérskými divadelními soubory, které hledaly uplatnění v Žižkovském divadle, výrazněji zapůsobil snad jen kolektiv R. Ettlta, jehož členové se odtrhli od pražské Lucerny, protože se chtěli programově věnovat hudebnímu divadlu. Na Žižkově měla premiéru Etteltova dramatizace Švandrlíkova Drakulova švagra, která však přes nákladnou výpravu, slušné technické dispozice části souboru a přítomnost známého humoristy předpokládaný mimořádný úspěch neslavila. Další vývoj souboru přerušila předčasná smrt R. Ettelta, po které se kolektiv rozpadl.

Mnohem později přešel do Žižkovského divadla z Prahy 1 známý amatérský soubor Dostavník, který si sem přinesl svůj hotový repertoár (mnohokrát reprízovaný v Malostranské besedě a na různých zájezdech) a naplnil hlediště svými příznivci. Na Žižkově vytvořil jen jednu novou inscenaci – Panenský kanál, nepříliš vkusnou a málo vynalézavou, zato značně podbízivou rádoby satiru na televizní pořady, kde vynikala pouze taneční čísla z Towenovy choreografické dílny. Po některých velmi kritizovaných reprízách všech her, které měl Dostavník na repertoáru, mu bylo v roce 1982 zřizovatelství zrušeno.

Již v původní koncepci Žižkovského divadla bylo zakotveno, že sem budou zvány k pohostinným vystoupením i další pražské a mimopražské amatérské soubory, aby mohlo dojít k vzájemné užitečné konfrontaci. Tak bylo na Žižkov pozváno k uvedení Wolkrových pohádek Co lidem zachránilo slunce také Studio mladých při divadelním soboru Gong, které se svým mateřským souborem na Praze 9 nežilo zrovna v nejideálnější shodě. Proto v roce 1977 přijalo nabídku vedení Žižkovského divadla a změnilo zřizovatele a v roce 1978 i svůj název. Stalo se z něm Anebdivadlo, jeden ze špičkových souborů českého amatérského divadelnictví.

V době, kdy členové tohoto souboru na Žižkov přišli, byla pro ně charakteristická etapa hledání vlastní cesty. Přes rozhodující setkání s režisérem M. Mokrowieckim (v té době studoval DAMU), který se souborem nastudoval tři dosud neuvedené aktovky M. Stiébra pod názvem 2+1, se Anebdivadlo dostává na kolbiště slávy a úspěchů Šachovou komedií Třináctý Heraklův čin aneb Co pan Homér (ne)věděl. Soubor se vnitřně stabilizuje a svoje tvůrčí krédo vtěluje i do nového názvu. Ten neznamená jen alternativní scénická řešení, ale i obrácení významu, zpochybňování konstant, ironizující komentář k zobrazované skutečnosti. V tomto duchu se pak nese celá tvorba Anebdivadla, ať už autorská inscenace Milana Schejbala a Hynka Broučka Voják vydrží všechno, Voltairův Candine, Hrabalovi Pábitelé, Adam Stvořitel bratří Čapků nebo Brechtova Svatba či poslední inscenace Anebdivadla z roku 1989 – Bulgakovův Purpurový ostrov.

Dramaturgii Anebdivadla, které se dlouho vehementně bránilo označení „autorské divadlo“, charakterizoval především autorský přístup k předloze při zachování její specifiky. Podstatné pro témata inscenací bylo chápání světa dnešní mladou generací a s tím spojený atak na svého diváka – generačního vrstevníka. Typické pro Anebdivadlo bylo antiiluzivní, metaforické, totální divadlo, kde určující rys představovala velká míra hravosti, groteskní humor, ironizující komentář. Hledání partnerského vztahu k divákovi našlo odraz v nových prostorových vazbách, vyznačujících se velkou variabilností. Až architektonické řešení scény, které dovolovalo velkou řadu prostorových i světelných možností, v jednoduché scénické skice neslo metaforické vyjádření tématu inscenace.

Herectví Anebdivadla nestavělo příliš na typové autenticitě, spíše šlo o projev stylizovaný, umožňující až jistý komentující přístup k roli, kdy bylo akcentováno objevování tématu postavy. Kontakt s divákem, jeho aktivizace zde byly docilovány nikoliv formálně, mechanicky nebo vnějškově, ale především neustálým pohybem vztahů všech složek inscenace, který nutil diváka domýšlet, hledat významy a vzájemné souvislosti. Již z této stručné bilance je zřejmé, že Anebdivadlo si zaslouží trvalé místo v historii českého amatérského divadla.

Žižkovské divadlo oslavuje dvacet let své existence. V oblasti amatérského divadla je jeho bilancování víc než úspěšné. Umožnilo vystoupit amatérskému divadlu z jeho uzavřenosti a dostat se do přímého kontaktu s profesionální prací, a to nejen v pražském kontextu. Představilo práci špičkových amatérských souborů, kterou pro její občanskou aktivitu, inspirativnost a tvořivost nelze při sledování inscenačních trendů celé naší divadelní kultury opomíjet.

Jana Paterová (upraveno autorkou z bulletinu 10 let Žižkovského divadla)

On-line rezervace

POKLADNA DIVADLA

Vážení diváci,

pokladna je otevřena pondělí - čtvrtek v 16:30 - 19:30, ostatní dny v týdnu jednu hodinu před začátkem představení, pokud hrajeme.

Ve svátky je pokladna otevřena vždy 18 - 19 hod., pokud se hraje.

V opačném případě je pokladna zavřená.

Tel.: 222780396 - pokladna

        222781860 -  kancelář

V pokladně divadla nelze platit platební kartou.

DIVADELNÍ PRÁZDNINY  4.7. - 26.8. 2019

V červnu a červenci bude pokladna otevřena do 3.7. včetně ( mimo 22.6., 23.6., 28.6., 29.3. a 30.6., kdy nehrajeme)

V srpnu bude pokladna otevřena od 27.8.2019, dále pak v běžných pokladních hodinách. 

 

 

Naši sponzoři

PPF Office house Komterm Plzeňský prazdroj Společnosti Online Generali ProVektor Freko a.s.

ŽIŽKOVSKÉ PŘEDPLATNÉ

Vážení diváci,

již teď si můžete rezervovat i zakoupit naše abonentní vstupenky na září - prosinec 2019. Jako vždy jsme pro Vás připravili představení Divadla Járy Cimrmana, Divadla A. Dvořáka Příbram, 3D company, Divadla AQUALUNG a jako host k nám zavítá Divadlní spolek FRÍDA z Brna.

Při zakoupení abo vstupenek online není možné uplatnit jakoukoli slevu. Abo vstupenky si můžete rezervovat i během prázdnin.

Těšíme se na Vás po divadelních prázdninách!

Vaše divadlo